V pátek 23.7. se osm z nás sešlo, aby shlédlo nový snímek režiséra Christophera Nolana, Inception (Počátek). Přinášíme vám jeho recenzi:

Vnuknutí myšlenky může zabrat i 10 let aneb recenze na film Inception

 

 Určitě to všichni znáte. Když se na něco opravdu moc těšíme, nakonec zjišťujeme, že výsledek nás zklamal, nesplnil naše velká očekávání. Jsem opravdu ráda, že to neplatí pro mou včerejší návštěvu kina a filmu Inception, neboli, ne příliš přesně přeloženo, Počátek. Oficiální text o filmu vydaný na csfd.cz i filmové trailery sice malinko poodkryly námět filmu, nicméně asi nikdo by z něj nedokázal odvodit, „o čem ten film vlastně bude“.

            Inception, anglické slovo znamenající počátek, začátek, založení, zahájení, vznik (užívající se například i pro uzavření pojištění či otevření konta v bance) je v průběhu filmu překládáno jako vnuknutí, což je podle mě mnohem přesnější výraz v kontextu příběhu.

Dom Cobb (Leonardo DiCaprio), hlavní hrdina snímku, se se svým týmem spolupracovníků vkrádá do myslí lidí během jejich spánku, aby z nich vymámil ty nejskrytější myšlenky, a to přímo v jejich snech, kdy lidský mozek vyvolává myšlenky a vzpomínky z podvědomí a mysl člověka je tedy nejobnaženější a nejzranitelnější. Jednoho dne však dostane zakázku, aby myšlenku, místo její krádeže, někomu vnutil tak, aby daný člověk věřil tomu, že ho napadla jeho samotného. Cobb tak hledá nový tým, ty nejschopnější z nejschopnějších, aby se mu zakázku podařilo splnit, protože jen tak se může vrátit domů, do Spojených států, kde ho hledají jako domnělého vraha jeho ženy.

Najme tedy sličnou architektku, aby navrhla vymyšlený svět, ve kterém se bude sen odehrávat, schopného imitátora, který se má ve snu vydávat za někoho jiného, či chemika, který namíchá takovou směs uspávacích prostředků, že je zaručen dostatečně hluboký a pevný spánek. A to je potřeba, protože se tým vydává do tří vrstev hlubiny podvědomí, což znamená, že musejí usnout uprostřed snu vyvolaném v prvním snu. S napětím pak po celý snímek sledujeme jejich úporný zápas s časem, který sice ve snech plyne pomaleji, ale je důležité vrátit se do reality v přesně daný okamžik. Kdyby se to hrdinům nepodařilo, dostali by se do místa zvaného Pustina, odkud se člověk probouzí bez jediné vzpomínky na minulost. Silnou osou snímku je také citlivý příběh vztahu hlavního hrdiny se svou již mrtvou manželkou, který se postupně poodkrývá a odhaluje tak hluboké zoufalství sídlící v Cobbově duši.

Nebudu vám prozrazovat, zda se Cobbovi podařilo vnuknout onu myšlenku, ani zda se opět setká se svými dětmi. Prozradím vám však, že jsem takřka po celý film cítila obrovské napětí, zarývajíc prsty do kelímku s popcornem, a doslova ani nedýchala, když příběh vrcholil. Opravdu jen několik málo vtípků dokázalo jemně odlehčit toto napětí, ale mimo ně byl snímek opravdu velmi soustředěný, napínavý a po závěrečných titulcích zanechávající silný a hluboký dojem, kterého jsem se pak dlouho zbavovala s přáteli na pivku.

Máte-li strach, že se v průběhu příběhu ztratíte, nemějte. Já jsem měla jasno, ve kterém snu se zrovna nacházím a co se na plátně děje, i když také jsem několikrát musela trochu „zapnout bednu“ a popřemýšlet o souvislostech. Průměrný divák asi bude muset zapnout o něco více, ale myslím si, že je příběh natočen dokonale logicky a umně tak, že jej lze chápat bez větších problémů. A jak to také bývá u podobných snímků, každý divák si v něm může najít svoje vlastní rozuzlení, svoje vlastní myšlenky a svoji vlastní rekonstrukci toho, jak to vlastně celé bylo.