přidáno: 31.7.2011 23:16, autor: Pavel Urbanovský
Divadelní noviny: 13/2011
Zahrajme si společněPod záštitou Evropské unie se deset amatérských souborů z Česka a Slovenska v prvních dnech července zúčastnilo divadelního projektu, během kterého v průběhu tří dnů vytvořilo pět miniinscenací na téma české a slovenské klasiky v postmoderní době. Téměř padesát amatérů tak mělo možnost nejen vyměnit si zkušenosti a navázat kontakty, ale také pracovat s profesionálními lektory. Slovenské město Ilava se touto akcí zapojilo do projektu přeshraniční spolupráce financovaného z fondů EU s názvem Zahrajme si společně — projekt československých tvořivých dílen (SK/FMP/03/001). Mezi správcem Fondu mikroprojektů, Trenčínským samosprávným krajem a žadatelem, městem Ilava, byla na jaře podepsaná smlouva o poskytnutí finančního příspěvku ve výši 22.889 eur s 5% účastí města. Koordinátory a organizátory realizace projektu jsou Divadelní soubor Malá múza z Ilavy a Divadelní soubor Dialogz Brna. Psychologický realismus dnes Akce Stretnutie s divadlem se konala v prostorách ilavského kulturního domu. Divadelních dílen, které vedli profesionální lektoři herectví, se zúčastnili zástupci deseti slovenských a českých ochotnických souborů z pohraničí. Kromě již zmíněných pořádajících uskupení DS Malá Múza a DS Dialog to z Česka byloDivadlo Digoknu Rožnov pod Radhoštěm, Divadlo SemTamFór Slavičína Divadlo Stodola Jiříkovice. Ze slovenských souborů přijeli zástupci Divadla Galéria Nové Mesto nad Váhom, divadelní studio THD Trenčín, Dubnické divadlo, Divadelní studio „M“ Púchov a Divadlo Na kolene Považská Bystrica. Podtitul zadání, které dílny zpracovávaly, zněl Psychologický realismus dnes. Lektoři se tak ve svých tvořivých skupinách snažili přistupovat ke klasickým českým a slovenským dílům s určitým klíčem. Michal Babiak, který celkový koncept dílen navrhl, pracoval s textem Vladimíra Hurbana Vladimírova Keď vejú jarné víchre se zaměřením se na analýzu výrazových prostředků symbolistického a expresionistického dramatu. V další dílně se Adriana Totíková při přípravě hry Zem od stejného autora soustředila na herce samotného, na analýzu a tvorbu postavy a na variaci vzájemných vztahů. Třetí slovenský lektor Peter Palík využil princip loutkového divadla a pojal téma z hlediska hry s předmětem a přírodním materiálem. Výsledný tvar tak korespondoval s lyrikou a symbolismem povídky F. Švantnera Nevesta hôľ. Jakub Cír, absolvent ateliéru Klaunské scénické a filmové tvorby brněnské JAMU, koncipoval dílnu dle svého zaměření jako nacházení vztahů, emocí a situací a jejich zobrazení pomocí scénických obrazů beze slov. Ve své práci vycházel z příběhu G. Preissové Její pastorkyňa. Posledním zúčastněným lektorem byl Martin Mišík, který se pokusil nalézt v díle L. Stroupežnického Naši furianti prvky komiky a hravý pohled na starý dramatický text, a vytvořil vtipný až lehce absurdní komediální skeč. Výhledy do budoucna Výsledkem třídenní práce skupinek herců byla krátká prezentace před účastníky dílen a diváckou veřejností. Na závěr setkání, v úterý 5. července dopoledne, se navíc ve vestibulu kulturního domu konala vernisáž výstavy fotografií z této akce. Cílem projektu bylo navázat spolupráci napříč oběma národy, výměna kulturních zkušeností a možnost navázání dlouhodobější spolupráce mezi zúčastněnými soubory. Pro kulturní dům v Ilavě se zároveň s zásluhou dotace podařilo natrvalo získat novou oponu a jevištní koberec. V rámci kulturní výměny bude na podzim 2011 brněnské Divadelní studio Dialog hostovat v Ilavě s dramatizací novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Zdá se, že v Ilavě vzniká trvalejší spolupráce ochotníků z Česka a Slovenska. |
přidáno: 24.7.2011 22:51, autor: Pavel Urbanovský
[
aktualizováno 24.7.2011 23:02
]
 Deník: 22.7.2011 Brněnský soubor Dialog se vrátil z mezinárodního setkání divadelníků v Ilavě na Slovensku. Členka souboru Michaela Rokosová hodnotí, jak se projekt vydařil, a říká: Staré klasiky je dobré připomínat a hrát
Brno – Divadelní studio Dialog vzniklo v roce 1998 a dosud nastudovalo desítky inscenací. Poslední představení vzniklo netradičně v červenci ve slovenské Ilavě, kam se sjela desítka divadelních souborů. Byl mezi nimi také Dialog, který zastupoval Brno. „Setkali jsme se s jinými ochotnickými soubory a za tři dny vytvořili představení pod vedením profesionálních lektorů,“ říká šestadvacetiletá členka Dialogu Michaela Rokosová.
Do Ilavy přijela divadla z České republiky i Slovenska. S jakým cílem? Za tři dny práce jsme pod vedením profesionálních lektorů a pod záštitou Evropské unie vytvořili představení. Nejen že jsme se naučili leccos nového, ale měli jsme možnost poznat nové, do divadla zapálené lidi, vyměnit si s nimi zkušenosti a navázat dlouhodobější spolupráci. Zapojily se i další soubory z jižní Moravy? Z Jižní Moravy byla celkem čtyři seskupení – my, Divadlo Stodola Jiříkovice, Divadlo DiGoknu Rožnov pod Radhoštěm a Divadlo SemTamFór Slavičín. Tématem byla česká a slovenská divadelní klasika v postmoderní době. Jak jste si s námětem poradili? Jednalo se o pět odlišných tvořivých dílen a v každé vznikla jiná inscenace. Každý z lektorů k tématu přistupoval rozdílně amy jsme měli možnost vybrat si, teré dílny se chceme zúčastnit. Výběr byl široký, od práce zaměřené na klasické pocitové herectví až po symbolistické hraní či ztvárnění příběhu pouze scénickými obrazy a pohybem. Výsledný tvar tedy byla jakási prezentace pěti krátkých pasáží z her, z nichž zmíním známou Její pastorkyňu nebo Naše furianty. Nejúžasnější na výsledné prezentaci bylo uvědomění si, jak různé může divadlo být, od vážného dramatu přes velmi intimní a komorní pohybové představení až po humornou, téměř absurdní taškařici. Jak se mezi jinými dařilo Dialogu? Z našeho souboru se projektu účastnilo sedm členek, ale nebyly jsme všechny v jedné tvůrčí skupině. Nedá se tedy mluvit o úspěchu jednotlivého souboru, a hlavně o to ve výsledné prezentaci ani nešlo. Mnohem důležitější byla možnost získat nové zkušenosti od profíků. V podstatě všichni „amatéři“, které jsem v Ilavě poznala, byli na slušné herecké úrovni a ve výsledných představeních nebyly mezi jednotlivými herci velké rozdíly, i když jsme se pohybovali v širokém věkovém rozpětí, od náctiletých až po padesátníky. Znovuuvedení některé z inscenací neplánujete? U některých z předvedených kusů by repríza vytržená z kontextu neměla ani smysl. Je ale pravda, že například vystoupení na motivy hry Její Pastorkyňa lze pokládat za uzavřené představení vhodné jako venkovní happening či součást doprovodného programu jiné akce. Je to výsledek pohybové dílny vedené Jakubem Círem, kde se nám podařilo ze hry vytáhnout to nejpodstatnější. V této dílně jsem účinkovala a jsem na výsledek naší úporné práce hrdá (úsměv). Jak často se tituly divadelních klasiků objevují na repertoáru Dialogu? Klasické autory hrajeme poměrně často, v poslední době také proto, abychom přilákali dostatek diváků. Konkrétně hrajeme asi nejslavnějšího dramatika všech dob, Williama Shakespeara (Zkrocení zlé ženy), dále Bohumila Hrabala (Ostře sledované vlaky), z minulých projektů zmíním jména jako Vítězslav Nezval (Manon Lescaut), Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák), Aischylos (Oresteia) či Karel Čapek (Apokryfy). Právě Ostře sledované vlaky v Ilavě uvedete i letos na podzim. Nakolik ctí dramatizace Václava Nývlta původní Hrabalovu předlohu? Oproti novele je hra zkrácená, nejsou v ní vedlejší dějové linie a postavy, ale zároveň velmi dobře vystihuje hlavní příběh a poetiku předlohy – Václav Nývlt ponechává promluvy napsané Hrabalem. My, jelikož jsme mladí lidé, jsme hru pojali jako tragikomickou výpověď o mezilidských vztazích. To je látka, která je věčná. Má v současnosti divadelní klasika dostatečný prostor v dramaturgických plánech českých divadel? Ilavský projekt mi dokázal, že je možné v dnešní době nastudovat hru, kterou bych si po prvním pročtení neuměla na divadelních prknech představit. Myslím, že je dobré staré klasiky připomínat a hrát, ale je určitě potřeba k textu a tématům přistupovat nově – ať už modernizací jazyka, tak i novým scénickým vyjádřením a stylizací. Co ve studiu Dialog připravujete na novou sezonu? Na podzim 2011 chystáme hned dvě premiéry, a to francouzské konverzační komedie Dva na kanapi autora Marca Camolettiho a známého příběhu Limonádový Joe upraveného podle původní knihy Jiřího Brdečky. Určitě budeme i nadále uvádět nedělní pohádky pro děti.
|
přidáno: 19.5.2011 5:08, autor: Pavel Urbanovský
Deník - pondělí 2. května 2011
Do programu Zahrajme si spoločne - projekt československých tvorivých dielní, se díky Divadelnímu studiu Dialog zapojí také Brno. „Výstupem bude soustředění devíti amatérských divadelních souborů z Česka a Slovenska, které potrvá od 1. do 5. července ve slovenské Ilavě. Náplní budou herecké dílny pod vedením zkušených lektorů,“ uvedla Michaela Kašpárková z divadla Dialog. Upřesnila, že tématem je česká a slovenská klasika v postmoderní době. „Cílem je navázání spolupráce mezi soubory obou zemí. Zájemce zveme 4. července do Domu kultúry v Ilavě na prezentaci inscenací,“ dodala. (ms) |
přidáno: 5.4.2011 6:36, autor: Pavel Urbanovský
Přes nádherné jarní počasí a počátek prázdnin se na Radnici v nedělní odpoledne sešel utěšený počet diváků, kteří mohli zhlédnout s citem a chutí nastudovaný muzikálek pro děti o KoClCÍM ZPÍVANÍ. Hranou pohádku pro naše občany připravilo divadelní studio Dialog ll. |
přidáno: 3.12.2010 8:53, autor: Michaela Rokosová
[
aktualizováno 3.12.2010 8:56
]
Program Brno: 11.10.2010 http://program.mise.cz/krotit-zenu-ve-21-stoleti--to-chce-fistron-a-odvahu/m-4-d-4274/
V podání
amatérského Divadelního studia Dialog, které na brněnské scéně působí
již třináctým rokem, mohou divadla chtiví občané našeho města shlédnout
slavnou Shakespearovu komedii, jejíž překlad E. A. Saudka volně upravil
režisér Karel Hoffmann. Ten tuto inscenaci přenesl ze svého Hoffmannova
divadla v Uherském Hradišti, kde se dočkala krásných osmdesáti repríz a
před dvěma lety tak důstojně dokončila svoji dráhu, aby ji opět mohla
nastartovat před zbrusu novými diváky.
Původní
název Zkrocení zlé ženy je v úpravě studia Dialog poněkud pozměněn,
protože jak říká režisér Karel Hoffmann, „dnes sotva může být Petruccio
‘krotitelem’, aniž by někde uvnitř viděl v Kateřině ne zlou štěknu
zasluhující hulákání a bič, ale ženu mající blízko k jeho nátuře a jeho
humoru.“ A o tom to vlastně je – o dceři na vdávání, která vystrkuje
ostny, protože v mužích okolo sebe vidí jen tupce a hrubiány. Když jí
jednoho dne zastoupí cestu pravda již trochu postarší chlap, který si
ale co do prostořekosti, důvtipu a slovních obratů s Kateřinou pranic
nezadá, dívce náhle dojdou slova a ona ani nestačí nesouhlasit se
sňatkem, který její otec okamžitě stvrzuje. A tak je vrhnuta do nového
světa, světa manželství se starým mládencem, který studoval, žil a pil
tak dlouho, až věk pokročil a jmění od otce začalo vykazovat nulu, ve
sňatku tedy vidí jedinou možnost jak přijít „zadarmo“ k určitému jmění. A
tito dva nyní musejí sdílet stůl i lože.
Od
doby Williama Shakespeara již uplynulo hodně vody a leccos se změnilo.
Dnes, ve 21. století již například není běžné, aby se sezdávaly dvojice,
které se navzájem takřka neznají, ale ani tak není bohužel většinou
zaručeno štěstí. Celý život vedle sebe žijí dvě odlišné lidské bytosti,
které se po celou dobu vzájemného soužití učí toleranci, pochopení,
lásce a pokoře. A nejinak je tomu u Kateřiny a Petruccia. „Petruccio
tedy ‘nekrotí’ Kateřinu. Strhává, koneckonců společně s Shakespearem,
‘slupku’ a nalézá pravou Kateřinu. Ta […] pochopena pochopila, a proto
může na závěr s šibalským úsměvem splnit manželův ‘rozkaz’. Konečně je
spojuje víc než čertovský záblesk v jejich očích…“ doplňuje Hoffmann,
který sám v inscenaci vystupuje v roli Petruccia. Představení
má zatím za sebou velmi úspěšnou premiéru, která proběhla v závěru
minulé divadelní sezóny, 28. května 2010, na půdě bývalého divadla
Buranteatr v knihkupectví Dobrovský, a jedno představení určené pro žáky
základních škol. Od nové sezóny nalezlo Divadelní studio Dialog
útočiště ve staronových prostorech Stadionu na Kounicově ulici 22
(bývalé G-studio), jehož záměrem je sdružovat a zastřešovat kulturní
snahy různých menších divadel a amatérských souborů. Na podzim jsou
zatím naplánovány dvě reprízy tohoto kousku a to na pátek 22. října a na
úterý 30. listopadu. Více informací o studiu spolu s aktuálním
programem představení můžete najít na webových stránkách studia http://web.dsdialog.org.
11.10.2010 21:36 Autor: jive
|
přidáno: 3.5.2010 0:04, autor: Pavel Urbanovský
[
aktualizováno 3.5.2010 0:11
]
TopZine.cz: 2.5.2010
S hercem brněnského Divadelního studia Dialog II jsme si povídali po představení Ostře sledované vlaky o tom, jaké je to dělat amatérské divadlo i o tom, proč je třeba občas sáhnout po klasice, jako je Hrabal, Gogol nebo Shakespeare. A jakými způsoby je také možné se s ní vypořádat.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák jako elév Miloš Hrma v Ostře sledovaných vlacích Když se řekne divadelní studio, tak se většině lidí asi vybaví malé divadlo, amatérské divadlo nebo divadlo bez stálé scény. Jak je to s vámi? My teď momentálně stálou scénu nemáme. Dlouhá léta jsme stálou scénu měli, ale přišli jsme o ni. Takže teď hrajeme, kde se dá. Momentálně hrajeme v Buran Teatru nebo v kavárně Trojka – tam v tom sklepním prostoru, v podstatě v mínus trojce. Ohledně té stálosti souboru: my jsme vznikli jako studentské divadlo, to znamená, že na začátku jsme byli všichni mladí. A teď, jak stárneme, tak někteří odcházejí a náš počet se postupně zužuje na takové to zdravé jádro. A přibývají i noví mladí talenti? Přibývají. Vždycky, když má někdo zájem. My jsme v podstatě otevřený soubor. Ale je pravda, že nás bývalo o dost víc, teď tu stálou základnu máme malou.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák při rozhovoru Říkal jste, že jste začínali jako studenti. Takže jak dlouho už hrajete a s jakými cíli jste jako studentské divadlo vznikali? Já osobně jsem u toho samotného začátku nebyl, přišel jsem do Studia někdy v roce 1998 a ono funguje o rok déle. Původně vzniklo jako dramatická výchova, dramatický kroužek. A potom to nějak přerostlo v divadelní studio a začali jsme to dělat na takové té vyšší úrovni. Ale pořád to nemělo nějakou pevnou strukturu. Už jsme zmínili, že hrajete na různých scénách. Uvažovali jste i o nějaké vlastní, o vlastním kamenném divadle? Uvažovali. Ale ona správa vlastního prostoru není úplně jednoduchá věc. A teď zrovna prožíváme takové období, že jdeme sezónu od sezóny. Ale snažíme se to řešit, snažíme se sehnat nějaké sponzory, abychom si něco takového mohli vůbec dovolit. Zatím jsme ale rádi, že nám poskytli takový perfektní prostor tady v Buran Teatru, který perfektně vyhovuje právě tomu formátu divadelního studia – není tu žádné přehrávání, je to takové kontaktní s diváky, protože je to blíž. Herec má diváka na dosah ruky a naopak. A pro vás jako pro herce je to příjemné mít s diváky takovou interakci? Je to rozhodně zajímavé. A já to mám rád.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák se Štěpánem Morávekem Takže příští sezónu budete také k vidění v prostorách Buran Teatru? Do budoucna to tady s tím prostorem zatím moc nevypadá, takže příští sezónu tady k vidění nejspíš už nebudeme. Takže nám zůstává Trojka, ale tam je ten prostor dost malý. Takže pro Vlaky a pro Zkrocení zlé ženy, které teď chystáme, budeme muset najít nějaký větší plac, kde by se to dalo hrát. Dostali jsme se k Vlakům, což je, podle mě, ne úplně lehké téma. Jak vás napadlo zdramatizovat tuto novelu, která je navíc hodně známá? S tím nápadem přišel náš dvorní režisér Karel Hoffmann, který sice má svůj vlastní soubor, ale s námi jako s amatéry také spolupracuje už spoustu let. A vymýšlí nám tituly, které by nám seděly a které bychom mohli zvládnout. A které by samozřejmě zajímaly také jeho. No, a nám se nápad zpracovat Ostře sledované vlaky zamlouval, protože tato poetika se nám líbí. Tak jsme se rozhodli, že to uděláme.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák s Michaelou Kašpárkovou Nechali jste se inspirovat filmovým zpracováním, nebo jste to pojali po svém? To byla v podstatě jediná režisérská rada, že inspirovat se člověk samozřejmě může, ale rozhodně by to neměla být kopie. To znamená, že jsme se snažili o to, abychom jen otrocky nepřepisovali film. Protože to občas nemusí dopadnout dobře. Jak se vám hraje v hlavní roli eléva Miloše Hrmy? V hlavní roli se mi hraje dobře. V motivaci není žádný problém. Jediné, co je, tak že ta postava je občas maličko pasivní. Ale přesto pořád hraje, pořád musí sledovat. A i v těchto chvílích je potřeba na tom jevišti zůstat koncentrovaný. Takže vzhledem k tomu, že jsem na jevišti vlastně pořád, je to náročné. Ale hraje se mi to dobře. Kromě Ostře sledovaných vlaků máte na současném repertoáru další dvě hry. Můžete je nějak přiblížit? V současném repertoáru máme Vlaky a kromě nich děláme hudební pásmo Spirituálů, což je hudební pásmo doplněné o nějaké texty – je to koncipováno jako hudební večer. Ten teď ale už do konce sezóny nebude k vidění. Ale uvažujeme o tom, že od září bychom ho zase v nějaké obměněné formě zařadili. A ještě hrajeme pohádku O kočičím zpívání, což je pohádka hlavně pro malé. Ale samozřejmě, že i velcí si v ní najdou svoje.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák s Karlem Čechem A co už výše zmiňované Zkrocení zlé ženy? Zkrocení zlé ženy chystáme pod názvem Tak se krotí ženské a bude to trochu upravená forma. Ale ne moc. Je to překlad, akorát s drobnými úpravami, aby se nám to lépe hrálo a abychom mohli přeskládat některé scény, které nám připadaly trochu nelogické. Další oříšek, Shakespeare… No není to úplně jednoduché, to je pravda. Ale popereme se s tím. V květnu máme premiéru a už se to začíná rýsovat, takže si myslím, že to dopadne docela dobře. Takže s klasiky jako je Hrabal nebo Shakespeare se vám pracuje dobře? Ona každá taková klasika je velká výzva. A já konkrétně mám tyhle výzvy rád. Když jsme v minulosti dělali Gogolovu Ženitbu, tak to pro mě byla zatím ta největší výzva, protože jsme zaexperimentovali a obrátili jsme mužské a ženské role. Takže já jsem hrál Agátu a to byla opravdu zajímavá zkušenost, zkarikovat to druhé pohlaví.  Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz Martin Hanák s Michaelou Kašpárkovou A kromě těchto velkých klasiků máte i něco vlastního? Existují takové tendence u některých tvořivějších členů souboru, že by rádi něco vlastního vytvořili. Ale zatím se nám to většinou nepovedlo dovést do nějakého konkrétního hratelného tvaru. Ale dvě vlastní věci už jsme měli. Byl to Špilberk v pověstech s podtitulem Poměrně originélní avšak ryze brněnská hra s rozvernými zpěvy a dovádivými tanci, kterou napsala naše členka Michaela Radvanová podle své knihy pověstí, kterou vydala v rámci diplomové práce. Druhá autorská hra byl Velký bál Martina Mišíka, což byl student režie bratislavské VŠMÚ, se kterým jsme mimo tuto hru připravovali asi čtyři roky po sobě letní pouliční divadla na Luhačovický divadelní festival. Obsah této hry by se dal shrnout do podtitulu Celý svět je pomyslný velký bál. Je někým řízen? Jsme manipulování? Máme opravdu to, co jsme chtěli? Takže ty tendence tu jsou a stále se objevují. Vedle Zkrocení zlé ženy chystáte ještě nějakou novinku, nebo je to to, na čem teď pracujete nejvíc? Je to to, na čem teď pracujeme. Sice už máme představu o nějakých dalších věcech, ale to je zatím jen ve fázi plánování. Hlavně vzhledem k tomu, že ještě přesně nevíme, kde budeme za rok hrát. Takže zatím je to rozplánované a jasno bude během prázdnin. Takže prostory pro příští sezónu budou překvapením, ale každopádně vás čeká velký start se Shakespearem? Ano, přesně tak! Dneska je trochu problém nalákat lidi na amatérské divadlo, takže hledáme strategii, jak ty lidi zaujmout. Ono je totiž těžké zjistit, na co by rádi přišli a co by chtěli vidět a za co by byli ochotni zaplatit. A jako každé amatérské divadlo se potýkáme s problémem návštěvnosti. Ale s ohlasy na tu klasiku jsme spokojení. Takže na ni vsadíme i do budoucna. |
přidáno: 12.4.2010 7:51, autor: Michaela Rokosová
[
Aktualizováno 29.4.2010 5:29 uživatelem Pavel Urbanovský
]
Jelikož naše členka Veronika Troppová je zároveň i věrnou příslušnicí a vedoucí ve skautském sdružení, využila příležitosti a domluvila článeček v měsíčníku Roverský kmen, který si skauti vydávají. Článek najdete níže pod tímto textem... |
přidáno: 21.3.2010 11:47, autor: Pavel Urbanovský
[
Aktualizováno 23.3.2010 9:23 uživatelem Michaela Rokosová
]
Zpravodaj! Online HOBBLÍK & MUMRAJ! 2010: 19.3.2010
Je obtížné ztvárnit hru, jejíž předlohu každý zná. Zvláště pokud se pak jedná o notoricky známé Hrabalovy Ostře sledované vlaky. Jestli někdo nečetl knihu, zajisté musel každý vidět film. S nelehkým úkolem se na našem festivalu pokusil vypořádat patnáctičlenný soubor z Brna. Soubor pojal hru pokud možno tradičním způsobem. Text nebyl zcela hrabalovský, avšak herci vnášeli do hry tu pravou atmosféru. Představitel hlavní postavy, Miloše Hrmy byl stydlivý, div se na jevišti nečervenal, stejně tak byl přednosta stanice ztvárněn rázně a výpravčí Hubička jako světácký sukničkář. Herecké výkony podtrhly také dobré kostýmy, z nichž všechny zaujala určitě od holubů znečištěná nádražácká uniforma přednosty stanice. Porota pochválila soubor za nápadité přechody mezi scénami. Jednotlivé scény od sebe byly odděleny pěveckými vystoupeními, při nichž dáma z kabaretu zpívala dobové písničky, jimiž posouvala význam děje o něco dále. Další věcí, jež podkreslovala děj byly zvuky lokomotivy, několikráte zazněla do ticha také střelba ze samopalu, předzvěst blížícího se nebezpečí. A nesmíme zapomenout na motiv odbíjejících hodin, jež pomalu ale jistě ukrajovaly čas, jenž zbýval hlavnímu hrdinovi. Zajímavostí je, že tato inscenace byla nazkoušena v bytě. Ačkoli však brněnští nebyli zvyklí na poměrně velkou scénu hodonínského jeviště, ovládli prostor velmi dobře a kromě několika výtvarných změn zůstalo vše, jak má být, herci se rozhodit nenechali. Porota zhodnotila celkový dojem z představení velmi kladně. Můj osobní dojem byl maličko rozpolcený, i když ve výsledku také dobrý. Zdálo se mi, že první polovina před přestávkou působila poněkud rozpačitým dojmem postrádala jsem zde tu správnou hrabalovskou atmosféru, Miloš se mi zdál příliš odvážný, občas jsem nerozuměla přednostovi stanice a nepříliš dobrý první dojem ve mně zanechaly pěvecké výstupy mezi scénami, kdy si zpěvačka nebyla jistá svým hlasem. Něco jako by tu zkrátka sem tam drhlo. O to mileji mě překvapila polovina druhá, kdy se najednou napětí ze souboru spadlo, zdálo se mi, že všechno klape, tak jak má a já si začala užívat toho pravého Hrabala. Myslím si, že si soubor přece jen zasloží pochvalu, že se tak obtížného tématu zhostil doopravdy se ctí. /Barbora Albrechtová/
HOBBLÍK&MUMRAJ 2010 Hodonín |
přidáno: 8.12.2009 1:45, autor: Pavel Urbanovský
Lidové noviny: 5.12.2009
Mikuláše uvítali již včera v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Svatí i s čertem v podání členů Divadelního studia Dialog II nezapomněli ani na balíčky připravené pro každého podle doporučení lékařů. „Naposledy za mnou byl Mikuláš tak před čtyřiceti lety, když děti byly ještě malé,“ pochvaloval si pacient Zdeněk Indra. Poprvé přišel do nemocnice Mikuláš v roce 2002 a akce se mezi nemocnými setkala s velkým ohlasem. „Je to pro nás náročné na psychiku, hlavně u těch těžších případů. Domů přicházíme vyčerpaní, ale ten dobrý pocit za to stojí,“ řekl „Mikuláš“ Pavel Urbanovský. |
přidáno: 8.12.2009 1:44, autor: Pavel Urbanovský
Brněnský deník: 28.11.2009
Pohádkové muzikály, hudební pořady i barokní opery v crazy pojetí. Repertoár Divadelního studia Dialog obsahuje inscenace, v kterých se nejen hraje, ale i tancuje a zpívá. Nejnovějším představením souboru je hra podle novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Představení plné jemného humoru s amatérským souborem nastudoval Karel Hoffmann z Uherského Hradiště. „Zkoušíme už od jara. Hra je téměř shodná s Hrabalovou verzí, pozměnili jsme jen detaily. Je to vlastně takové retro představení, kabaret. Snažili jsme se zachovat ducha doby. Nejtěžší bylo sehnat nádražácké uniformy a vytvořitrekvizity holubů a husy,“ uvedla Michaela Kašpárková, která v Dialogu působí více než deset let. Páteční premiéru Ostře sledovaných vlaků (do divadelní podoby převyprávěných Václavem Nývltem) uvedlo Divadelní studio Dialog na scéně Buranteatru v Joštově ulici. Poté, co Dialog opustil prostory na Staré radnici, totiž soubor nenašel nové útočiště. „Byly to krásné prostory, ale nájemné pro nás bylo příliš vysoké. Proto jsme vděční za každou nabídku střechy nad hlavou. V Buranteatru teď na základě přátelské dohody s uměleckým šéfem divadla Michalem Zetelem uvádíme dva až tři tituly měsíčně a zkoušíme doma u Lucie Šotolové ze souboru,“ dodala Kašpárková, která pracuje jako asistentka jednatele v autodopravě. Stejně jako ostatní členové souboru si na zkoušky a představení bere v zaměstnání dovolenou. Po nedávné derniéře Aischylovy Orestey má Dialog vedle Ostře sledovaných vlaků v repertoáru ještě dvě inscenace: pohádkový muzikál O kočičím zpívání a hudebně komponované pásmo Spirituály uváděné na sklepní scéně Provázku. Divadelní studio Dialog vzniklo před jedenácti lety na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. „U založení stála bývalá posluchačka Janáčkovy akademie múzických umění a rozhlasová režisérka Miluše Kudličková, která si tím splnila svůj sen – vychovávat nové talenty. Jako umělecká vedoucí ve studiu působila do roku 2007, po jejím odchodu jsme převzali vedení studia my a snažíme se pokračovat v tradici,“ uvedla členka souboru Michaela Radvanová, která se stará i o kostýmy. Vzpomněla také na rok 2000, kdy Dialog působil ve škole Vesna v Údolní ulici nebo na inscenaci Manon Lescaut, kterou soubor uváděl v Letohrádku Mitrovských. „Byly doby, kdy nás bylo šedesát, ale to jsme se navzájem ani neznali. Teď nás je osmnáct. Nejmladší Evička Mrázková má dvanáct let, Tomáš Kudlička, syn Miluše Kudličkové, je z nás ve čtyřiatřiceti letech nejstarší,“ řekla Kašpárková. Do konce letošního roku Dialog vedle repríz v Buranteatru a Huse na provázku připravuje pohádku pro děti v bohunické nemocnici a Mikulášskou nadílku v nemocnici na Žlutém kopci.
Markéta Stulírová Brněnský deník |
|
|
